Důvodů k cestě do Prahy může být opravdu hodně. Od poznávání nepřeberného množství historických památek, návštěvy zoologické zahrady či atraktivních muzeí, přes nudné služební cesty až po návštěvu příbuzných, kteří si hlavní město zvolili k trvalému pobytu. Přelidněná centra a davy turistů nás k takovým výletům nikdy nelákala, spíše naopak, ale občas jsme do Prahy také zavítali, přičemž se jednalo prakticky pouze o jednodenní pobyty. Tento jarní výlet jsme podnikli z důvodu, který by uhádl málokdo. Shodou okolností jsme si totiž v Dolních Počernicích koupili nové auto a protože na nás ochotný personál autosalonu udělal dobrý dojem, rádi jsme sem zajeli i na pravidelné servisní prohlídky. Jednu z nich jsme si spojili s poznáváním zajímavostí městyse Nehvizdy a bezprostředního okolí.

Po prozkoumání turistických cílů v Nehvizdech a Mochově jsme odjeli do nedaleké obce Starý Vestec, v níž jsme si prohlédli kapličku sv. Václava. Potom odjeli na okraj vesnice, kde jsme náš šedý francouzský povoz odložili na okraji silnice a následně jsme se pěšky po žluté turistické značce vydali ke zřícenině kaple Povýšení sv. Kříže na Břístevské hůře. Zbytky církevní stavby z pískovce a cihel nás lákaly k návštěvě pokaždé, když jsme kolem ní projížděli po dálnici D11, ze které byla kaple krásně vidět. Navíc jsme ji viděli v jednom z dílů dokumentárního seriálu Děsivá místa, v němž nás zaujala poněkud bizardní historie zříceniny, takže jsme si ji s dychtivým očekáváním zařadili mezi cíle pro tento výlet, během něhož větrné počasí, zatažená obloha, absence jiných návštěvníků či osamělost stavby dotvářely příhodnou atmosféru.

Kráčeli jsme mezi poli směrem ke zdaleka viditelné Břístevské hůře, jež se dříve nazývala Křížová hora a kterou vytvořila matka příroda z křídových usazenin. Donedávna byla zcela holá a teprve před nějakými padesáti lety byla zcela bezdůvodně osázena dnešním borovým porostem, nicméně i tak nám její pravidelné tvary připomínaly mohutnou mohylu. Po zhruba 600 metech jsme přišli na rozcestí, na němž jsme vyrušili dva zajíce, kteří naštvaně odhopkali pryč. Na úpatí kopce jsme si mohli vybrat ze dvou cest, ale dlouho jsme nad směrem dalšího putování nemuseli přemýšlet, jelikož obě vedly ke kapli. Vybrali jsme si pravou cestu, zdolali prudké a krátké stoupání a mezi dodatečně vysázenými černými borovicemi jsme brzy dorazili ke zřícenině, na kterou jsme se již několik desítek měsíců předem těšili.

Před námi se oproti zamračené obloze tyčily zbytky zdí romantické zříceniny na půdorysu kříže, kterou jsme si ihned doslova skrz na skrz prolezli. Shlédli jsme přitom fragmenty kleneb na dochovaných částech stavby, kterou kdysi zdobily tři oltáře zasvěcené Povýšení sv. Kříže, sv. Kateřině a sv. Barboře, po nichž už nic nezbylo. Líbily se nám pohledy z oken směrem ven a na kapli jsme rovněž obdivovali dřevěné trámy, které zde nahlodával zub času už přes 200 let. Před kaplí stál turistický rozcestník se šipkami, který nahradil velký kříž, ale po něm už také nebylo ani stopy. Byl vybudován společně s kaplí, kterou měl chránit před působením nadpřirozených jevů, ale evidentně nefungoval, což jsme se dozvěděli po prohlídce zříceniny. Historii jsme si přečetli z vlastních zdrojů, protože u kaple překvapivě chyběla nějaká chytrá tabule s informacemi.

Dozvěděli jsme se, že barokní kaple Povýšení sv. Kříže byla postavena roku 1714 na podnět faráře Karla Heislera a svému účelu sloužila jen asi čtyřikrát ročně, ale pokaždé se u ní shromáždilo mnoho zbožných věřících, aby se zúčastnili mše. Církev tak údajně chtěla posvětit místo, kde se v pohanských dobách konaly obětní akty a kam se podle pověstí slétaly čarodějnice. Podle následných událostí to však vypadalo, že se temné síly nehodlaly rituálního místa vzdát tak lehce, protože roku 1764 kaple vyhořela po zásahu bleskem. Dále jsme se dočetli, že uběhla dlouhá desetiletí, než se našly peníze na opravu křesťanského svatostánku, k níž došlo až v roce 1816. Poutníci a věřící se z opravené kapličky radovali pouze dva roky, protože se na kopec 30. dubna 1818 opravdu slétly čarodějnice a stavba opět vyhořela.

Tuto událost však neměly na svědomí babizny na koštérech, nýbrž břístevská mládež, která zde pálila čarodějnice a jeden z hořících oharků dopadl na šindelovou střechu, které se okamžitě vznítila. Zničení kaple jen dva roky po opravě způsobilo, že už nebyla vůle k nové opravě a stavba byla ponechána svému osudu, čemuž jsme se vlastně ani nedivili. Kapli ve tvaru kříže ještě na počátku 20. století zdobily části barokní výmalby, které v době naší návštěvy už nebyly prakticky rozeznatelné. Následně jsme si ještě přečetli pověst o tom, jak se jeden místní sedlák rozhodl, že si ze zničeného božího místa odveze dlaždice, protože podle jeho názoru tam ležely zbůhdarma, zatímco jemu ve vlastním stavení dobře poslouží. Přijel v noci s povozem ke zřícenině, a ještě ani nezačal vylamovat dlaždice z podlahy, když ze tmy vystoupila vysoká bílá postava.

Přízrak se tyčil vysoko nad propadlou klenbou, hlava jako by se ztrácela v hvězdné obloze a tak nebylo divu, že sedlák vzal do zaječích. Domů ještě došel, ale pak onemocněl a za čas zemřel. Jestli za to mohly síly pekelné či božské, o tom se mohli pouze dohadovat, ale pravdou bylo, že z původní dlažby v rozvalené kapli nezůstala ani jediná. Po přečtení dostupných informací jsme zamířili k okraji kopce, kde jsme se rozhlédli po rovinaté krajině Polabí. Výhled to byl pěkný a proto bychom se nedivili tomu, kdyby na zdaleka viditelném kopci v předkřesťanských dobách plály keltské ohně a konaly se zde pohanské oslavy. Věděli jsme totiž, že se místa tradičního pálení čarodějnic často soustřeďovala na dávných posvátných místech, na nichž pak církev raději postavila katolické svatostánky, než aby v pohanských rituálech někdo pokračoval.

Když jsme se pokochali výhledem, s červenými tvářemi ošlehanými větrem, jsme se po žluté vydali zpět do Starého Vestce. Minuli jsme zmíněný turistický rozcestník a vkročili na úzkou stezku, klikatící se čerstvě olistěným porostem. Mezi stromy jsme u dálnice D11 zahlédli benzinovou stanici MOL a protože  právě nastal správný odpolední čas pro dobrou kávu, rozhodli jsme se na ní později zastavit. Předtím jsme ovšem museli sejít dolů k okraji pole, kde jsme zabočili prudce doleva a podél úpatí kopce jsme směřovali na místo, kde jsme vyrušili ušatá stvoření. Brzy jsme tam dorazili a po staré známé polní cestě jsme se vrátili k autu, jímž jsme vzápětí odjeli na zmíněnou benzinovou stanici, kde jsme zhruba dvacet minut čerpali síly popíjením šálku cappuccina a pojídáním sladkého dezertu.

Krátký odpočinek se nám hodil před následným návratem do Olomouce po D11 a D35, který se neobešel bez komplikací, neboť jsme u Litomyšle museli objet ucpanou silnici první třídy. Pak jsme již domů dorazili v pořádku a uzavřeli tak celodenní výlet, jenž jsme podnikli kvůli návštěvě pražského autoservisu, v němž jsme si předtím koupili naše nové francouzské auto, kterému jsme tak dopřáli první garanční prohlídku. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento větrný den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme po prohlídce vozu v pražském autoservisu navštívili Nehvizdy a okolí. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete se prostřednictvím komentářů podělit s ostatními turisty o své zážitky. Děkujeme. A jestliže vás článek dokonce inspiroval k návštěvě Mochova, pak dokonale splnil svůj účel.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/bristvi-zricenina-kaple-povyseni-sv-krize​ 

Historie :

Mezi obcemi Starý Vestec a Bříství se na vrcholu Břístevské hůry vypíná zřícenina barokní kaple Povýšení sv. Kříže, která byla postavena roku 1714 na podnět faráře Karla Heislera. Svému účelu sloužila jen asi čtyřikrát ročně, ale pokaždé se u ní shromáždilo mnoho zbožných věřících, aby se zúčastnili mše. Církev tak údajně chtěla posvětit místo, kde se v pohanských dobách konaly obětní akty a kam se podle pověstí slétaly čarodějnice. Podle následných událostí to však vypadalo, že se temné síly nehodlaly rituálního místa vzdát tak lehce, protože roku 1764 kaple vyhořela po zásahu bleskem. Uběhla dlouhá desetiletí, než se našly peníze na opravu křesťanského svatostánku, k níž došlo až v roce 1816. Poutníci a věřící se z opravené kapličky radovali pouze dva roky, protože se na kopec 30. dubna 1818 opravdu slétly čarodějnice a stavba opět vyhořela. Tuto událost však neměly na svědomí babizny na koštérech, nýbrž břístevská mládež, která zde pálila čarodějnice a jeden z hořících oharků dopadl na šindelovou střechu, které se okamžitě vznítila. Zničení kaple jen dva roky po opravě způsobilo, že už nebyla vůle k nové opravě a stavba byla ponechána svému osudu. Kapli ve tvaru kříže ještě na počátku 20. století zdobily části barokní výmalby, které se však už do dnešní doby nedochovaly.

Pověst :

Jedna z místních pověstí vypravuje o tom, jak se jeden místní sedlák rozhodl, že si ze zničeného božího místa odveze dlaždice, protože podle jeho názoru tam ležely zbůhdarma, zatímco jemu ve vlastním stavení dobře poslouží. Přijel v noci s povozem ke zřícenině, a ještě ani nezačal vylamovat dlaždice z podlahy, když ze tmy vystoupila vysoká bílá postava. Přízrak se tyčil vysoko nad propadlou klenbou, hlava jako by se ztrácela v hvězdné obloze a tak nebylo divu, že sedlák vzal do zaječích. Domů ještě došel, ale pak onemocněl a za čas zemřel. Jestli za to mohly síly pekelné či božské, o tom se můžeme pouze dohadovat, ale pravdou je, že z původní dlažby v rozvalené kapli nezůstala ani jediná.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zricenina-kaple-povyseni-sv-krize-u-bristvi

Obec Bříství nemá turistickou známku.