Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města.

Jednou z památek, kterou jsme ve zmoklém Fulneku poznali, byla kaple sv. Rocha a Šebestiána, vystavěná v raně barokním slohu roku 1632 na náklady majitele panství Václava Bruntálského z Vrbna. Auto jsme zaparkovali na ulici Pivovarská před panelovými domy a vzápětí jsme se vydali po betonové lávce na druhou stranu frekventované silnice, za níž jsme už spatřili kupoli jedné z kaplí sv. Rocha a Šebestiána. Následně jsme kráčeli po mírně se zvedajícím chodníku, který nás bezpečně vedl k církevní památce, ale pak jsme narazili na informační tabuli naučné stezky s názvem Člověče zastav se, což jsme rádi učinili a přečetli si několik historických faktů. Kromě doby výstavby jsme zjistili, že kaple stojí na bývalém hřbitově, který byl zrušen v roce 1903 a tak jsme byli zvědavi, jestli za kamennou ohradní zdí najdeme také nějaké náhrobky.

Informační tabule nám poskytla také fakta o zajímavostech nacházejících se nad hřbitovním areálem, které jsme si samozřejmě prohlédli také, ale nejprve jsme zamířili ke krásné barokní bráně s nástavcem a volutovými křídly, z níž na nás shlížel podivně vypadající obličej muže se zvířecíma ušima. Jednalo se o takzvaný maskaronový kámen v podobě lidské tváře, který býval dříve hojně využíván na fasádách. Pod jeho dohledem jsme se zastavili vedle brány u železného kříže s Kristem na soklu ze stejného materiálu, který byl posazen na pískovcový podstavec. Na kovovém soklu jsme si přečetli krátký nápis v němčině Es ist vollbracht, což jsme si přeložili jako Je hotovo. Později jsme zjistili, že se jednalo o šesté ze sedmi posledních slov během ukřižování Ježíše Krista, které bylo zaznamenáno ve čtyřech evangeliích Nového zákona.

Podle obecného teologického chápání Ježíš údajně nemyslel na konec svého života, ale na to, že bylo dokončeno jeho dílo vykupitele lidstva. Nám ovšem zbývalo dokončit prohlídku kaplí sv. Rocha a Šebestiána a tak jsme krásnou bránou vstoupili do areálu bývalého hřbitova rozhlédli se kolem sebe. Spatřili jsme fragmenty nějakých pískovcových sloupů, torza ženských soch na soklech a u krásné ohradní zdi z kamene naším očím neuniklo pár náhrobků. Ty nám připomněly původní určení prostoru starého hřbitova, na němž první pohřeb proběhl v roce 1662, nicméně většina náhrobků byla odstraněna v průběhu 70. a 80. let dvacátého století. Přímo před námi se nacházely již několikrát zmíněné kaple, ale nejprve jsme zamířili do rohu areálu ke hřbitovní zdi, kde stála bývalá kaple Panny Marie z roku 1660.

Byla tedy vystavěna později než hlavní svatostánek uprostřed areálu, na druhou stranu k modlitebním účelem přestala sloužit o něco dříve a stala se z ní márnice či kostnice. Šestiboká stavba se střídavě klenutými stranami v dolním části hřbitova zůstala stát do dnešních dnů jako jediná ze čtyř kaplí, které v 17. století obsadily všechny rohy v areálu. Když jsme k márnici se šestibokou jehlancovou střechou se šindelovou krytinou a malými okénky přišli, narazili jsme sice na zavřené dveře, ale zbytečná zacházka to pro nás nebyla, neboť jsme nad vchodem našli kamennou desku s latinským textem, který zněl takto : IESV ET MARIAE / HONORI DICAVIT GEORGIVS / KNVR CAPITA FVL. / MDCLX. Jednalo se o takzvaný donátorův nápis, jenž všem hrdě oznamoval, že kaple byla postavena nákladem fulneckého měšťana Jiřího Knurra v roce 1660.

Následně jsme se vydali mírně stoupajícím svahem do středu areálu za hlavními atrakcemi bývalého hřbitova, jimž byla pochopitelně kaple sv. Rocha a Šebestiána. Cestou jsme minuli náhrobek s nápisem Rudolf Freiherr von Eichendorff (1819-1891), jež pocházel ze slezského šlechtického rodu a který ve Fulneku zemřel. Pak jsme konečně stanuli před kaplí kruhového půdorysu, jejíž průčelí tvořila předsunutá předsíň s trojúhelníkovým štítem, v němž jsme spatřili obdélníkové okno. Na fasádě předsíně našim očím neunikly ozdobné pilastry s patkou, mezi nimiž jsme uprostřed uviděli bosovaný vchod s půlkruhovým záklenkem a kamennou deskou nade dveřmi. Přišli jsme ještě o něco blíže, abychom si na desce mohli přečíst nápis, který zněl takto: "SS ROCHO ET SEBASTIANO / WENCESLAWS .S.R.I. COMES DE WIRBNA EX WOTOP.".

Text nás informoval o tom, že kaple sv. Rocha a Šebestiána na náklady majitele panství Václava Bruntálského z Vrbna. Jestli tak učinil z důvodu morové epidemie, která na Moravě a ve Slezsku řádila v letech 1622 – 1623, to se nám nepodařilo zjistit, nicméně svatý Roch a také Šebestián byli tehdy uctíváni jako patroni proti morovým nákazám, takže bychom se tomu vůbec nedivili. Potom jsme chtěli nahlédnout do interiérů, ale dveře byly v zimním období vcelku logicky zamčené, takže jsme se dovnitř nepodívali a opět jsme se začali věnovat exteriérům stavby. Vedle vchodu nás na fasádě zaujala náhrobní deska s reliéfem Božího vševidoucího oka a latinským textem, který nám prozradil, že zde byl pohřben nějaký církevní hodnostář. Poté jsme trochu poodstoupili a zvedli hlavy, abychom na sedlové střeše shlédli věžičku s lucernou a cibulovou bání, v níž se skrýval zvon.

Po obhlídce předsíně jsme kolem obdélníkového přístavku se zaobleným nárožím, v němž se nacházelo schodiště na kruchtu kaple, zamířili ke kruhové kapli se šindelovou střechou ve tvaru helmice. Stavba nám připomínala starodávné rotundy prvních křesťanů, v jejíž hladké fasádě jsme našli několik oken prosvětlujících interiér. Více jsme  toho uvnitř hřbitovního areálu vidět nemohli, ale sotva jsme vyšli ven horní brankou, čekala nás bohatá nabídka dalších památek, o nichž pojednávají jiné moje příspěvky. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Fulneku viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v prosinci navštívili zmoklý Fulnek a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Fulnek_-_kaple_sv._Rocha_a_Sebestiana

Historie :

Kaple sv. Rocha a Šebestiána byla v raně barokním slohu vystavěna roku 1632 na náklady majitele panství Václava Bruntálského z Vrbna a stojí na bývalém hřbitově, který byl zrušen v roce 1903. Kaple se skládá se z rotundy, která je zaklenuta kopulí do níž vstup je veden přes čtyřbokou předsíň se sanktusníkem. Předsíň je zakončena trojúhelníkovým štítem, po obvodu je členěna pilastry, které nesou zalamovanou římsu. K předsíni přiléhá přístavek, kterým je vedeno schodiště na kruchtu kaple.Klenba předsíně je valená. Interiér kaple je členěn lizénami. Kaple je krytá helmicovou střechou, předsíň střechou sedlovou. Bývalý hřbitov okolo kaple je obehnán ohradní zdí, v jejichž rozích stávaly čtyři kapličky, ale dochovala se částečně jen jedna. Ta byla postavena roku 1660 a byla původně zasvěcená Panně Marii, ovšem později sloužila jako kostnice. V současnosti kaple slouží potřebám města a jsou v ní příležitostně pořádány výstavy.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/kaple-sv-rocha-a-sebestiana-fulnek

Město Fulnek je držitelem turistické známky č.338.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fulnek-c338