TZ 2136 : Růžový palouček u Litomyšle 

Růžový Palouček jsme poprvé navštívili v říjnu 2018, kdy jsme do Chocně vezli mýdla, které jsme vyrobili v naší litovelské mýdlárně. Když jsme výrobky do choceňského obchůdku doručili, vyrazili jsme za naším cílem, ležícím uprostřed polí, jen kousek od obcí Újezdec a Morašice u Litomyšle. Když jsme projeli prvně jmenovanou vesnicí, zabočili jsme do nádherné březové aleje, která nás dovedla až k památnému místu, kde se podle pověsti Čeští bratři před svým odchodem do ciziny naposledy loučili s vlastí. Naše stříbrné auto jsme zaparkovali u vstupní brány, kterou jsme vzápětí vešli do areálu paloučku, na němž odpradávna rostly francouzské růže a jenž byl roku 1906 postupně upravován do současné podoby. Hned za bránou jsme narazili na informační tabuli, na níž jsme si přečetli stručnou historii místa, pár pověstí a také něco o Českých bratrech. Velmi podrobné informace jsme pak zjistili později během procházky krásným podzimním parkem na třinácti tabulích, umístěných podél chodníčku. Od brány jsme zamířili k protějšímu měděnému pomníku ve tvaru čtyřhranného sloupu s kalichovitým vyústěním, který zde byl odhalen v roce 1921. Když jsme k němu přišli, spatřili jsme na jeho vrcholu zlacenou zeměkouli o průměru půl metru. Dále jsme na všech stranách sloupu našli měděné reliéfy, představující symbolická vyobrazení vztahující se k českým bratřím. Nechyběla zde jména členů Jednoty bratrské, věnování tvůrců památníku a slova Aloise Jiráska, který zde při slavnostním odhalení 19. června 1921 přednesl před 70 000 přítomnými návštěvníky řeč. Když jsme si sloup ukrytý za mříží prohlédli, šli jsme se podívat za něj, kde na obdélníkovém pozemku obehnaným nízkým plotem obvykle kvetou růže vysazené do tvaru kalicha. Ani nás nepřekvapilo, že v době naší podzimní návštěvy jsme zde nenašli žádnou kvetoucí růži, nicméně pár červených květů jsme objevili na záhonech podél obdélníku. Potom jsme se šli podívat na první panel naučné stezky a když jsme si vše přečetli, vrátili jsme se k bráně, před níž jsme odbočili doleva a po pár metrech jsme přišli k malé chatce, kde ale nikdo nebyl. Vzali jsme si alespoň zdarma publikaci o Růžovém paloučku a pokračovali k dalším informačním panelům, které nám toho hodně prozradili nejen o paloučku, ale také o již neexistujícím klášteře v nedaleké obci Tržek a jiných památkách. Přečetli jsme si také zajímavé pověsti, prošli se po chodníčku obklopeném nažloutlými lípami, kterých bylo v parku ze všech dřevěných bohatýrů jednoznačně nejvíce a dozvěděli se fakta o postavě Aloise Jiráska. Po chvilce jsme pokračovali v chůzi ve stínu lip, mezi nimiž prosvítalo podzimní slunce a dokreslovalo tak úžasnou atmosféru místa. Minuli jsme střed osmičkového parku a na začátku druhého bříška jsme narazili na panel, popisující důvody českého exilu od 16. do 18. století. Dlouho jsme se zde nezdrželi a vydali se za dalším panelem, který pojednával o podobném tématu. Brzy jsme šli dál a ocitli se na vrcholu druhé osmičky a zároveň v polovině naší procházky parkem, kde se nacházel další panel. Také zde jsme načerpali fakta o exilech do zahraničí, jež proběhly z politických důvodů ve 20. století. Vedle stojící lavička lákala k posezení, ale my jsme kráčeli dál. Přišli jsme k tabuli, na níž bylo pomocí map názorně ukázáno, kam a kdy exulanti odcházeli, nicméně skoro okamžitě jsme kráčeli k dalšímu zastavení naučné stezky. Byl zde panel se jménem Václav Klejch Katanský. Až jedenácté zastavení nám poskytlo informace o životě, práci a myšlení Jana Ámose Komenského a také o Jednotě bratrské. Když jsme si zajímavé texty přečetli, šli jsme dál a vstoupili do poslední čtvrtiny parku. Na panelu dvanáctého zastavení jsme se zdrželi jen krátce, neboť se týkal spolku, který o palouček dlouhá léta pečoval a poslední třinácté zastavení vyprávěla o historií paloučku, jeho symbolice a důvodech, proč se lípa stala českým národním stromem a co jaká dřevina v parku vyjadřuje. Když jsme si dočetli text závěrečného panelu, pomalu jsme se vydali k bráně, kterou jsme vyšli ven. Minuli jsme naše auto a podél plotu jsme na jeho konci našli přístřešek s lavičkami, na které jsme se posadili a kochali se výhledem na pohoří Králického Sněžníku, siluety Orlických hor a částečně byly vidět i Krkonoše. Po několika minutách nás hlad donutil vrátit se k našemu odpočívajícímu francouzskému autíčku, kterým jsme odjeli do Litomyšle na večeři.

Podruhé jsme se na Růžový Palouček zajeli podívat o pouhé tři měsíce později a opět se tak stalo během cesty do Chocně, kam jsme jeli kvůli obchodní záležitosti. V lednu 2019 jsme opět zavezli zásilku do obchodu na Tyršově náměstí a po úspěšném doručení jsme v Chocni odlovili tři kešky. Teprve potom jsme zamířili za naším cílem ležícím uprostřed polí nedaleko osady U tří kocourů, v níž jsme se také zastavili. Po krátkém pobytu u koček jsme se vrátili k autu a po zledovatělé silničce jsme přijeli k pár desítek metrů vzdálenému Růžovému paloučku. Zaparkovali jsme u brány a šli najít další ukrytou schránku, což se nám po delším pátrání podařilo. Po úspěšném odlovu nám nic nebránilo v tom, abychom vstoupili do zasněženého arboreta, které vypadalo úplně jinak než na podzim. Žlutozelenou barvu totiž vystřídal bílý kožich, do něhož příroda zdejší areál na zimu oblékla. Z informační tabule u brány visely rampouchy, listnaté stromy byly holé jako novorozeňata a parkové cesty snadno prozrazovaly kolik návštěvníků se po nich od poslední sněhové nadílky mezitím procházelo. Od brány jsme zamířili k měděnému sloupu, na jehož ohrazení byla přidělána cedulka upomínající na vznik Československa v roce 1918. Prohlédli jsme si na ní podobu naší republiky v tehdejší podobě a pak jsme se vydali na cestu parkem. Minuli jsme zasněžený kiosek s bílou čepicí a kráčeli jsme kolem informačních panelů, ze kterých jsme na podzim načerpali mnoho zajímavých faktů. Text na nich byl nyní ukryt pod vrstvou sněhu, takže bylo dobře, že jsme jej znali z minulé návštěvy. Brzy jsme dorazili do půlky parku, který nám v této podobě připadal jaksi menší, snad protože byl zcela odkrytý. Jelikož nám byla pořádná zima, svižnou chůzí jsme došli na konec druhé osmičky a začali se vracet zase zpátky. Na jednom místě jsme minuli jehličnan, jehož větve se svěsily k zemi pod tíhou sněhu, jinde jsme zase obdivovali uměleckou práci paní přírody, která zavěsila na informační panely rampouchy. Po chvilce jsme dorazili zpátky k bráně a zmrzlí jsme nasedli do našeho autíčka, kterým jsme odjeli do Litomyšle za odlovením dalších dvou keší. Potom jsme již odjeli zpátky domů do Olomouce.

Návštěvy : 10.10.2018, 11.1.2019

Další informace najdete zde :

Růžový palouček u Litomyšle

Jak jsme navštívili Litomyšl a Růžový palouček

Jak jsme u Růžového paloučku ulovili tři kocoury

Současná verze TZ 2136 získána 10.10.2018 v informačním centru Litomyšl