Velké Karlovice byly založeny na jednom z posledních kolonizovaných území na Moravě Karlem Jindřichem z Žerotína roku 1714, po němž byla nová obec pojmenována. Původní obyvatelé obce se živili obděláváním půdy a chovem dobytka. Z této doby se zachovalo několik stavebně kulturních památek, jimž vévodí karlovský kostel z roku 1754, postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství z roku 1793, kupecký dům sloužící jako Karlovské muzeum, které tisícům návštěvníků přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Od 19. století bylo nejvýznamnějším hospodářským odvětvím sklářství. Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí ležící v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 82 km² se řadí mezi největší obce České republiky. 

V Neratově stával od poloviny 16. století dřevený kostelík, který sloužil prvním osadníkům pohraniční obce. Byli to povětšinou skláři a lesní dělníci německé národnosti, kteří kolonizovali zdejší divokou krajinu. V prvních letech 17. století byl tento kostelík rozšířen, k čemu došlo z podnětu majitele rokytnického panství Kryštofa Mauschwitze. Kostel byl pod luteránskou duchovní správou, protože zmíněný šlechtic byl protestant a stoupenec Augsburské konfese. V roce 1616 byl Kryštof Mauschwitz zavražděn vzbouřenými sedláky za okolností, které nebyly zcela objasněny. Po výměně vrchnosti došlo v souvislosti s vývojem českých zemí po porážce stavovského povstání k postupné rekatolizaci.