Zámek francouzského typu v obci Rájec nad Svitavou byl jedním z našich cílů během výletu, který jsme v září 2009 strávili celý v kouzelném Moravském Krasu. Po obědě v nedalekém Blansku jsme odjeli do zmíněné obce nad řekou Svitavou, kde jsme naše zelené korejské auto odložili na parkovišti před zámkem a vydali se na jeho prohlídku. Zámecký komplex ve tvaru písmene U se záhy před námi objevil spolu s velkým otevřeným nádvořím, v jehož středu jsme narazili na fontánu s krásnými lekníny, na nichž jsme mohli oči nechat. Zrak jsme si ovšem museli vzít sebou, abychom o pár minut později mohli shlédnout také vnitřní prostory zámku, nicméně i tak jsme si zapuštěný bazén s bohatou výzdobou ve francouzském stylu s potěšením prohlédli. Potom jsme zamířili do pokladny, kde jsme si koupili vstupenku, turistickou známku a také jsme získali razítko do památníku. O několik minut později exkurze začala a protože jsme si zakoupili lístky na velký okruh, s průvodkyní jsme si prošli jak přízemí, tak první patro zámku. Začali jsme v přízemí, kde se nacházely typické reprezentačními místnosti, z nichž některé prošly v 70. - 80. letech 19. století novorenesanční úpravou, kterou navrhl Bedřich Wachsmann. Líbilo se nám tady prakticky všechno ! V honosné rodinné jídelně nás ohromily bohatě vyřezávané kazetové stropy a dřevěné obložení stěn, typické pro novorenesanci. Zdobení obsahovalo i heraldické motivy rodu Salmů, jež jsme našli například na čalounění židlí a pohovek. Dále jsme zavítali do Sálu předků, obsahující rozsáhlou portrétní rodovou galerii, která nám ukázala průřez historií rodu Salmů. Sál předků sloužil k přijímání významných hostů a diplomatů. Prezentací portrétů knížecí rodiny bylo všem návštěvníkům ihned na začátku prohlídky zdůrazněno postavení, stáří a vliv Salmů v rámci evropské šlechty a Habsburské monarchie. Sál předků prošel úpravami v duchu novorenesance koncem 19. století, kdy získal zmíněné dřevěné obložení, kazetový strop a celkovou robustnost interiéru. Kromě obrazů jsme zde viděli i čalouněný sedací nábytek v sytých barvách a dekorativní vyřezávané rodové erby Salm-Reifferscheidtů. Průvodkyně nás zavedla také do Zahradního sálu, jedné z nejhonosnějších místností s výhledem do parku, sloužící pro plesy a větší společenské události. Obdivovali jsme zde vzácný nábytek ve stylu holandského baroka z 18. století a honosné kousky od versailleského nábytkáře André-Charlese Boullea nebo silně zlacené lustry vyřezané ze dřeva, do nichž byla zakomponována kávová souprava uherského porcelánu značky Herend. Průvodkyně nám prozradila, že André-Charles Boulle byl dvorním uměleckým nábytkářem francouzského krále Ludvíka XIV. a že jeho díla symbolizovala vrchol barokní a rokokové elegance. Dále jsme se dozvěděli, že původní rokoková výmalba sálu byla z velké části zabílena, ale v padesátých letech 20. století byla obnovena část fresky od Schaumbergera. Velmi se nám líbila velká zámecká knihovna s 60.000 svazky, mezi nimiž se nacházely rukopisy ze 14. století, řada prvotisků od 15. století nebo knihy ze začátku 20. století. Sbírka zahrnovala beletrii i naučnou literaturu z mnoha oborů, třeba filozofie, přírodní vědy, práva či historie. Dozvěděli jsme se, že knihovnu začal budovat kníže Karel Josef ze Salm-Reifferscheidtu, osvícený mecenáš a zakladatel místní zednářské lóže. O významné rozšíření fondu se zasloužil jeho syn Hugo František ze Salm-Reifferscheidtu, vášnivý příznivec technického pokroku a průkopník průmyslové revoluce, který shromáždil rozsáhlou technickou knihovnu, obsahující vzácné spisy o hutnictví, strojírenství a průmyslových inovacích 19. století. Interiér knihovny byl dozdoben zednářskými symboly, které odrážely zájem knížete o osvícenské ideály a tajné společnosti. Docela nás zde překvapila neobvyklá dekorace v podobě metr vysokých koster, symbolizujících mementomori, typické pro zednáře. Navštívili jsme také kabinet rytin, kde se v obrovském množství nacházely sbírky grafických listů, umožňující studium dějin umění od renesance po 19. století. Sbírka obsahovala všechny klasické grafické techniky jako mědirytiny, lepty, dřevoryty a křídové i pastelové kresby. Knížata ji využívala jako vizuální encyklopedii dějin umění, architektury a přírodních věd. V kabinetu byly zastoupeny rytiny slavných italských renesančních umělců jako byl Raffael a Michelangelo, dále sbírka reprodukční grafiky podle Peter Paul Rubense nebo od francouzských a německých mistrů. Když prohlídka přízemí skončila, průvodkyně se s většinou návštěvníků rozloučila a s ostatními se vydala do prvního patra, kde bývaly soukromé a hostinské apartmány, jež jsme shlédli v podobě z druhé třetiny 19. století. Tehdy zámek obýval kníže Hugo Karel František III. kníže ze Salm-Reifferscheidtu a jeho manželka Alžběta, rozená princezna z Liechtensteinu. Postupně jsme procházeli několik pokojů určených pro ubytování významných návštěv, ložnice, budoáry a salony, jež byly zařízené nábytkem v historizujícím stylu z 19. století, který odrážel vkus tehdejší doby. Viděli jsme zde vzácný nábytek z ebenového dřeva z poloviny 19. století, osobní předměty i výjimečnou uměleckou sbírku rodiny Salm od holandských a vlámských barokních mistrů až po německé a rakouské romantické malířství 19. století. V těchto apartmánech byly také soustředěny jedinečné sbírky rodiny Salm. Naším očím tak neunikly lovecké trofeje, objevy z Moravského krasu, mezi něž patřila třeba lebka jeskynních medvědů, nebo původní krápníková výzdoba jeskyní. Jednu z místností tvořila malá jídelna, určená pro běžný rodinný život, kde panstvo snídalo, obědvalo a večeřelo v době, kdy se na zámku nepořádaly žádné oficiální oslavy. V 1. patře zámku jsme viděli ještě obrazovou sbírku Salmů, v níž převládaly díla holandských a vlámských barokních mistrů. Shlédl jsme zde i zástupce italského a francouzského umění, německého a rakouského romantismu či díla českých malířů Q. Mánesa, J. V. Hellicha a Jana Kupeckého. Během procházky prvním patrem nás průvodkyně upozornila na kolekci italské majoliky. Tak se nazývala renesanční a barokní keramika z Itálie, pocházející zejména z Toskánska a Umbrie. Majolika byla ve své době luxusním zbožím, které si mohla dovolit jen nejvyšší šlechta, což svědčí o vkusu a bohatství rodu Salmů, kteří ji shromáždili. Našli jsme zde i habánskou keramiku, upomínající na dovednosti hrnčířů, kteří se na Moravě usadili v 16. století. Viděli jsme zde talíře, mísy, džbány, poháry a především nádoby na léčiva, které zdobily květinové ornamenty, geometrické vzory nebo figurální scény. Nejvzácnější však byly jednoznačně předměty z klenotnice knížat ze Salm-Reiffercheidtu, tvořený souborem uměleckých kousků z horského křišťálu, pocházející většinou z konce 16. století a další sbírkové předměty z drahých materiálů. Velká část vystavených křišťálových nádob byla spojená se slavnou milánskou rodinou Miseroniů, kteří byli proslulí brusiči drahých kamenů. Členové této rodiny, jako například Octavius a Ambrosius Miseroni, působili na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. K vidění zde byl jeden z nejstarších exponátů, křišťálový podnos s řezanými ovidiovskými scénami, jantarový domácí oltářík a další umělecké artefakty, například miniatury, drobné bronzy a řezby ze vzácných materiálů. Nahlédli jsme také do soukromé koupelny knížecí rodiny, kde stála původní vana, která musela být napouštěna ručně služebnictvem, jelikož tekoucí teplá voda byla v té době luxusem.Nechyběly zde ani toaletní stolky se sadami na mytí a zrcadlo. Když jsme si přízemí a první patro za 90 minut prohlédli, rozloučili jsme se s příjemnou průvodkyní a vrátili se k našemu autíčku. Vzápětí jsme odjeli do Černé hory, kde jsme si v pivovaru koupili pár lahví pěnivého moku a potom jsme již odjeli domů do Olomouce. Pokud chcete vědět, co všechno jsme předtím viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme navštívili jeskyni Balcarka a zámek Rájec nad Svitavou.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/rajec-nad-svitavou-zamek​

Historie :

Zámek Rájec nad Svitavou byl vystavěn na vyvýšenině v bezprostřední blízkosti města a díky stavebním úpravám se zařadil k architektonickým klenotům Čech i Moravy. Předchůdci současného zámku byly ve středověku dvě tvrze. Starší stávala na jiném místě a pocházela ze 13. století, novější je v pramenech doložena ve století čtrnáctém. V následujícím období byly během válek pobořeny, ale mladší tvrz byla v druhé polovině 15. století obnovena v pozdně gotickém stylu. Kolem roku 1570 nechal nejvyšší dvorský sudí markrabství moravského Bernard Drnovský z Drnovic toto sídlo podstatně přestavět a rozšířit v renesančním duchu na čtyřkřídlý dvoupatrový zámek s pravoúhlým arkádovým nádvořím a věží nad hlavním vchodem. Kolem bylo postupně vybudováno předzámčí s hospodářskými budovami z větší části dosud zachovanými, zatímco zámek samotný byl zcela zničen požárem roku 1756. Na jaře 1763 panství koupil Antonín Karel Salm-Reifferscheidt, tajný rada, nejvyšší komoří, diplomat a hofmistr ve službách Marie Terezie a Josefa II., jemuž byl vychovatelem. Bezprostředně po uzavření kupní smlouvy přikročil k výstavbě současného zámku a stal se zároveň zakladatelem nové rodové větve, píšící se záhySalm-Reifferscheidt-Raitz. Pro své nové sídlo si A. K. Salm vybral projekt vídeňského architekta francouzského původu Isidora Marcela Amanda Canevaleho. Stavba probíhala v letech 1763-1769 a následně docházelo k několikerým úpravám například vznikla empírová kaple Nanebevzetí Panny Marie. Nejvýraznější proměnou prošly reprezentační místnosti v přízemí v 70. letech 19. stol., kdy byly dle návrhu Bedřicha Wachsmanna upraveny. Záměr kompletní novogotické přestavby naštěstí nebyl uskutečněn. Zámek po svém dokončení sloužil knížecímu rodu Salmů jako letní sídlo, a to až do doby první republiky, kdy se po zániku vídeňského habsburského dvora do Rájce přestěhovali natrvalo. V roce 1945 byl zámek společně s dalším majetkem rodu Salm-Reifferscheidtů zkonfiskován na základě tzv. Benešových dekretů a přešel do vlastnictví sátu. Již roku 1949 bylo zpřístupněno veřejnosti přízemí, první patro pak o několik roků později po zřízení obrazárny, představující cennou uměleckou sbírku, nashromážděnou příslušníky rodu Salmů, jíž byly po jejím uspořádání a uměleckohistorickém prozkoumání vyhrazeny téměř všechny místnosti prvního poschodí. V zámku bylo také v roce 1952 otevřeno Museum moravského krasu, v pozdějších letech však zrušené. Součástí prohlídky je od roku 2002 rovněž zámecká kaple Nanebevzetí panny Marie.

Zámecký park

Zámecký park byl založen při stavbě zámku roku 1767, kdy se započalo se srovnáváním terénu, navážením zeminy a stavbou ohradní zdi. Původně park zaujímal pouze plochu od zámku směrem dolů k obci, do současné rozlohy cca 14 ha byl rozšířen roku 1830 nejvýznamnějším příslušníkem rodu Salmů, starohrabětem Hugo Františkem Salm-Reifferscheidtem (1776-1836) – vědcem, podnikatelem, průmyslníkem, sběratelem umění, mecenášem a lidumilem, který tehdy vyměnil panská pole za pole některých rolníků. Na takto získaném celistvém území pak, jakožto ctitel soudobého romantismu, založil anglický park, koncipovaný ve volně krajinářské disposici, s řadou vzácných dřevin, vodopádem a se systémem tří rybníčků, napájených samospádovým vodovodem, jenž přivádí vodu i do rybníčku s vodotryskem na čestném nádvoří. Úvoz podél jižního okraje parku byl prokopán teprve na jaře 1836, do té doby byla cesta i parková zeď na stejné úrovni s okolním terénem. K parku patřila rovněž oranžérie na místě současných skleníků zámeckého zahradnictví, zbouraná nicméně v pol. 20. stol. kvůli špatnému technickému stavu. V zámeckém zahradnictví působil v l. 1859-1860 pozdější slavný pomolog Karel Němec (1839-1901), mladší syn spisovatelky Boženy Němcové. Tradice, že se tu učil zahradníkem, je však mylná, ve skutečnosti pracoval jako pomocník v zahradě a ve směnném provozu při vytápění oranžérie. Zahradnictví se od r. 1973 specializuje na pěstování kamélií – v uvedeném roce tam byla převezena vzácná sbírka kamélií z Průhonic u Prahy, čítající dnes přes padesát odrůd, z nichž některé byly vyšlechtěny zámeckým zahradníkem Janem Dvořákem.

Historie čerpána z webu

https://www.rajecjestrebi.cz

Zámek Rájec nad Svitavou je držitelem turistické známky č.373.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rajec-nad-svitavou-c373