Ptenín - zámek a muzeum
Na místě zámku původně již roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Nový majitel vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Podle popisu z roku 1688 zde byl sklep, kuchyň a v ní pec, dále spižírna a konírna, v patře veliká světnice, kancelář, komora, místnost pro hosty a další, přičemž místnosti v přízemí byly klenuté. Roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly. Budovy zámku sloužily jako obydlí úředníků a občasně jako lovecký zámek vrchnosti. Po roce 1945 byl v majetku MNV, dnes je majetkem obce a slouží pro bytové účely.

Zámek Ptenín jsme navštívili v červenci 2013 během letní dovolené, kdy jsme se na týden ubytovali v rodinném domě v západočeském Staňkově a v horkých dnech se hodil krytý zahradní bazén, v němž jsme se večer párkrát osvěžili po návratech z výletů. Čtvrtý den západočeské dovolené jsme hojně navštěvovali bývalé šlechtické sídla a jedním z nich byl zámek v obci Ptenín. Po příjezdu do této vesnice jsme naše stříbrné auto zaparkovali přímo u zámku, který byl v době naší návštěvy majetkem obce a vydali se na jeho obhlídku. Na první pohled bylo vidět, že část budovy s mansardovými střechami a lucernou byla již opravena, nicméně většinu budov hyzdily ještě oprýskané zdi a stará dřevěná okna. Následně jsme se šli podívat na boční část zámku, zářící novotou, kde jsme narazili na tabuli s prvním zastavením naučné stezky Ptenín – Újezdec. Chytrá cedule nám prozradila, že na místě zámku roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Zaujalo nás, že nový majitel tvrze vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Dále jsme se dočetli, že roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly. Hrabě na zámku však trvale nebydlel, budovy totiž sloužily jako obydlí úředníků a občas na něm pobývala vrchnost během lovů zvěře v okolních lesích. Na závěr jsme si přečetli, že po roce 1945 patřil do majetku obce, která jej využívala i po sametové revoluci. Po zjištění historických informací jsme zamířili ke vchodu na nádvoří bývalého šlechtického sídla a u portálu brány jsme si všimli odkryté původní omítky se sgrafity, které kdysi zdobily fasádu zámku. Litovali jsme toho, že se nedochovaly v celé své kráse, neboť s nimi by stavba jistě nabyla podstatně vzhlednější podoby než té, kterou jsme právě viděli. Poté jsme průjezdem v jižním křídle vstoupili na nádvoří a rozhlédli se kolem sebe. Našim očím nemohlo uniknout, že zdi na vnitřním nádvoří ještě nebyly vůbec opravené, navíc omítka z fasády zámku opadávala a odhalovala tak cihly a kameny. Také okna a dveře byly bohužel stále v žalostném stavu a kontrastovaly tak s novou střechou a okapy. Z nádvoří jsme po chvilce vyšli ven druhým průchodem a ocitli se tak na začátku bývalého zámeckého parku. Místo okrasných květin a ušlechtilých dřevin jsme zde našli kopřivy, vysokou trávu a náletové křoviny. Nebylo zde co dále zkoumat a tak jsme se otočili a prohlédli si část zámku s pozůstatky původní renesanční tvrze ze 16. století s vystupující baštou a vedlejším jednopatrovým stavením. Rovněž z této strany budovy pamatovaly jistě lepší časy a tak jsme se zde dlouho nezdrželi a vrátili se stejným průchodem na nádvoří. Vzápětí jsme po schodišti vystoupali do prvního patra, kde jsme si chtěli v kanceláři koupit turistickou známku a prohlédnout si malé muzeum. Bohužel jsme narazili jen na zamčené dveře a tak jsme zkusili zaklepat. Nikdo však nepřišel otevřít a proto jsme se odhodlali zavolat na telefonní číslo, jenž bylo uvedené na dveřích úřednické kanceláře. Dovolali jsme se paní, která nám řekla, ať zajedeme k ní domů, že nám známku prodá. Sestoupili jsme tedy zpět na nádvoří, prošli průjezdem před zámek a vrátili se k našemu autu, kterým jsme zajeli k ochotné paní domů. Naše zachránkyně nám u branky rodinného domu nejenže prodala známku, ale dokonce jsme u ní získali i razítko do památníku, takže jsme byli velice spokojeni. Paní jsme poděkovali, rozloučili se a s dobrý pocitem v duši jsme odjeli na hrad Roupov, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v jednom dni navštívili šlechtické sídla Švihov, Roupov, Ptenín a Puclice.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ptenin_-_zamek/
Historie :
Na místě zámku původně již roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Nový majitel vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Podle popisu z roku 1688 zde byl sklep, kuchyň a v ní pec, dále spižírna a konírna, v patře veliká světnice, kancelář, komora, místnost pro hosty a další, přičemž místnosti v přízemí byly klenuté. Roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly. Budovy zámku sloužily jako obydlí úředníků a občasně jako lovecký zámek vrchnosti. Po roce 1945 byl v majetku MNV, dnes je majetkem obce a slouží pro bytové účely.
Historie čerpána z webu
Zámek Ptenín je držitelem turistické známky č.1382.
https://www.turisticke-znamky.cz
