Renesanční zámek v Bučovicích jsme navštívili cestou z westernového ranče v Kostelanech, kde se konala firemní akce společnosti HP Tronic, která zde v květnu 2010 pořádala výstavu nových spotřebičů a elektroniky. A protože se nám po splnění pracovních povinností ještě nechtělo domů, zamířili jsme do zmíněného městečka nedaleko Vyškova, abychom si prohlédli bývalé šlechtické sídlo. Zelené korejské auto jsme zaparkovali pár metrů od našeho cíle a vydali se do zámku. Přišli jsme právě včas, neboť jsme stihli poslední prohlídku v 16 hodin. V pokladně jsme si zakoupili vstupenky, získali razítko do památníku a pak jsme již s průvodkyní vyrazili na exkurzi. Nejprve jsme se tradičně dozvěděli fakta z historie a potom jsme postupně prošli několika místnostmi v přízemí, přičemž rozlohou největší byl Císařský pokoj, jehož výzdobu velmi pravděpodobně provedl Hans Mont, dvorní sochař a štukatér Rudolfa II., známého císaře. Na čtyřech lunetách s vysokým štukem jsme spatřili postavy císaře Karla V., mytické Európy, boha Marta a Venuši. Do lunet nad okny Mont umístil římské císaře Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia. Průvodkyně nám prozradila, že Císařský pokoj, jehož název byl odvozen od bust čtyřech římských císařů, býval nejhonosnější místností bučovického zámku. Hodně nás zaujal Zaječí pokoj, vyzdobený v Evropě ojedinělými motivy převráceného světa. Shlédli jsme úžasné výjevy ze světa zajíců, kteří přebrali vládu nad světem po lidech, třeba Útok zaječí jízdy proti lidské pěchotě, Bitvu zajíců se psy, Oslavy zaječího vítězství, Lov lidí a Hostinu královského zaječího páru. Dále jsme se prošli Venušiným pokojem, jenž byl vyzdoben freskami z okruhu malířů benátské školy. Viděli jsme zde postavy z antické mytologie, zachycující protiklady lidských vlastností, třeba Venuši a Adónise na hlavní fresce. Zajímavý byl taktéž Ptačí sál, někdy také zvaný Černý sál, navozující atmosféru lehké pergoly, který své jméno získal podle vymalovaných ptáků v klenebních zrcadlech. Shlédli jsme zde plastiky Dia na orlu a Dia s Lédou, opět připisované Hansi Montovi a na manýristických obrazech naším očím neunikly náměty z antické mytologie, múzy a bůh Merkur. Navštívili jsme také Sál smyslů, nazvaný podle maleb v klenbě, kde se nacházelo pět lidských smyslů personifikovaných ženskými postavami a zvířaty. Dozvěděli jsme se, že tato výmalba byla motivovaná rytinami Raffaela Sadelera, vlámského rytce a malíře. Méně honosná byla Zbrojnice s chladnými a palnými zbraněmi, která nás přenesla do období třicetileté války, kdy bučovické panství vlastnil kníže Maxmilián z Liechtensteinu, císařský generál a později polní maršál, který mimo jiné bojoval na straně katolické ligy v bitvě na Bílé Hoře. Kníže zámek v Bučovicích získal díky sňatku s Kateřinou z Boskovic, dcerou stavitele zámku Jana Šembery z Boskovic. Během procházky přízemím jsme prošli také několika menšími místnostmi s klasickým praktickým nábytkem či přípravnou jídel a pokud byly některé dveře zamčené, milá průvodkyně nechala nejmladší členku naší výpravy je odemknout, což pro ni byl silný zážitek. Pak jsme se z přízemí přesunuli do prvního patra, kde bývaly hlavně pokoje pro služebnictvo. Průvodkyně nás ovšem zavedla do barokní kaple z roku 1637, která vznikla z popudu Kateřiny z Lichtensteina, rozené z Boskovic. Kaple byla zasvěcena Nanebevzetí panny Marie a autorem bohaté štukové výzdoby se stal Bernardo Bianki. Hlavní prostor kaple byl nad profilovanou římsou zaklenut falešnou kupolí, která nám připomínala nebeskou klenbu, doplněnou paprskovitě vedenými lunetami. V kapli naše prohlídka základního okruhu skončila. Sestoupili jsme do přízemí, rozloučili se s fantastickou průvodkyní a vyšli ven na nádvoří, kde jsme obdivovali arkády zámku. Celkem 96 štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi, zdobilo budovu ze tří stran, což ostře kontrastovalo s obyčejnou fasádou z venkovní strany zámku. Na nádvoří jsme si ještě prohlédli manýristickou Bacchovu fontánu z let 1635 - 1637 od Pietra Materny. Vodotrysk bohužel netryskal, protože fontána zrovna procházela rekonstrukcí, ale i tak se nám kašna s kalichovitou vázou, čtyřmi dračími hlavami, mořskými pannami a sochou Dionýsa líbila. Z nádvoří jsme se přesunuli do zahrady, která byla založena v době výstavby zámku v letech 1567 - 1575. My jsme viděli v podobě, kterou dostala po rekonstrukci v letech 1960 - 1965 podle návrhu Dobroslavy Menclové a Bohdana Wágnera. Neobyčejnou atmosféru vytvářely pravoúhlé linie sestříhaného zimostrázu, tvarované habry a ovocné dřeviny. Průsečíky cest zdobily fontány, což se nám samozřejmě také líbilo. Když jsme se zahradou prošli, vrátili jsme se k autu a odjeli domů do Olomouce. Shrnutí našeho celého dne na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Kostelanech nasávali atmosféru divokého západu a v Bučovicích na zámku otevírali dveře.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/bucovice-zamek-a-zamecky-park

Historie :

Zámek Bučovice má velmi bohatou historii, která sahá až do druhé poloviny 16. století. V roce 1567 se ujal stavby zámku Jan Šembera z Boskovic, významný moravský šlechtic, jehož rod patřil mezi nejmocnější a nejbohatší na Moravě. Jan Šembera byl znám svou vášní pro moderní architekturu a kulturu, a proto se rozhodl vystavět sídlo, které by reflektovalo tehdejší renesanční ideály – zámek měl být nejen rezidencí, ale také místem, které bude reprezentovat bohatství a prestiž jeho rodu. Inspiraci čerpal především z Itálie, kde renesance vzkvétala, a povolal na stavbu italské architekty a umělce. Stavba zámku byla dokončena kolem roku 1585 a výsledek byl ohromující. Zámek Bučovice se stal jedním z nejvýznamnějších renesančních sídel na Moravě, a to nejen díky své pokrokové architektuře, ale také díky bohatě zdobeným interiérům. Šembera si dal záležet na tom, aby každý prvek zámku zrcadlil jeho společenské postavení. Sgrafitová výzdoba, mytologické motivy a vysoce umělecky zpracované prostory zámku fascinovaly nejen současníky, ale i následující generace. Jan Šembera zemřel v roce 1597, aniž by zanechal mužské potomky. Jeho rozsáhlé panství včetně zámku Bučovice připadlo jeho dvěma dcerám, Anně a Kateřině. Kateřina z Boskovic, která zdědila Bučovice, se v roce 1614 provdala za Karla I. z Lichtenštejna, jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy. Lichtenštejnové, kteří byli významným evropským rodem s rozsáhlými majetky, převzali zámek a udržovali jej po několik staletí. V období třicetileté války (1618–1648) se zámek Bučovice vyhnul přímému poškození, ale regionem prošlo několik armád a celé okolí zámku bylo poničeno. Přestože zámek nebyl přímo zasažen, došlo k poklesu hospodářské prosperity panství. V průběhu 17. a 18. století Lichtenštejnové pokračovali v úpravách zámku, přičemž některé jeho části byly přestavěny v barokním stylu. Například interiéry byly doplněny bohatou barokní výzdobou a zahrada byla rozšířena o nové prvky podle tehdejších módních trendů. Na přelomu 18. a 19. století začal zámek sloužit více praktickým účelům. V roce 1805, během napoleonských válek, byl zámek dočasně přeměněn na vojenskou nemocnici. Tento stav trval několik let a vedl k určitému poškození interiérů, které však byly následně opraveny. V 19. století se Lichtenštejnové soustředili na své další rozsáhlé majetky, jako byl například Lednicko-valtický areál, a Bučovice ztratily svůj dřívější význam. Přesto zámek zůstal důležitou součástí regionu. Po první světové válce a následném rozpadu Rakousko-Uherska došlo k výrazným změnám ve vlastnictví majetků šlechty. Lichtenštejnové, kteří se ocitli na území nově vzniklého Československa, byli nuceni přehodnotit své majetkové strategie. V roce 1924 byl zámek Bučovice převeden do správy státu a jeho části začaly sloužit různým veřejným účelům, včetně úředních funkcí. V roce 1945, po druhé světové válce, byl zámek zkonfiskován v rámci Benešových dekretů a následně znárodněn. V poválečných letech se zámek nacházel v různém stavu zanedbanosti, což vedlo k potřebě rozsáhlých rekonstrukcí. Během druhé poloviny 20. století byly postupně zahájeny opravy, jejichž cílem bylo navrátit zámku jeho původní renesanční podobu a zpřístupnit jej veřejnosti. Díky těmto pracím si zámek zachoval své historické kouzlo a dodnes představuje unikátní svědectví renesanční architektury v České republice. V současné době zámek spravuje Národní památkový ústav, který se stará o jeho údržbu a prezentaci široké veřejnosti. Zámek Bučovice dnes slouží jako kulturní památka a turistická destinace, která nabízí nejen prohlídky nádherných interiérů, ale také pravidelné kulturní a společenské akce.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.zamek-bucovice.cz/

https://atlaspamatek.info

Zámek Bučovice je držitelem turistické známky č.372.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bucovice-c372