Zámek Kociánka v Brně jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme celý strávili v této jihomoravské metropoli. Nejprve jsme zamířili do Králova Pole, o němž první písemná zmínka pochází z roku 1240, kdy byla tato ves majetkem krále, z čehož byl odvozen pravděpodobný původ jména této čtvrti. Když jsme sem přijeli, nejprve jsme se zastavili u kartuziánského kláštera, jehož prohlídku jsme si ovšem nechali na později. Pouze jsme na chvíli zaparkovali na okraji silně frekventované ulice, abychom zde odlovili mystery kešku. Vzápětí jsme odjeli k nedalekému malému empírovému zámku s poněkud podivným názvem Kociánka, který nechala postavit roku 1825 Marie Skrbenská z Hřiště, když koupila bývalý majetek ženského řádu sv. Augustina od brněnského měšťana Kotzia. Náš stříbrný povoz jsme zaparkovali ve slepé ulici Sladkovského, na jejímž konci začínal obrovský areál Královopolské strojírny, spjatý taktéž s historií zámečku. V roce 1825 totiž zámek přešel do vlastnictví Josefa Schaffgotsche a Schaffgotschové, kteří jej obývali do roku 1890 a poté jej pronajali Královopolské strojírně, která objekt využila pro technické kanceláře. Zchudlí Schaffgotschové si ponechali pouze tři pokoje, do nichž umístili svůj nábytek. Po zaparkování jsme se vydali na obhlídku zámecké budovy, v němž Ústav sociálního zabezpečení a tudíž jsme viděli pouze exteriéry zámečku. Na druhé straně silnice jsme spatřili čelní stranu jednoduchého patrového empírového zámku, postaveném na půdorysu písmene L s jednoduchou hladkou průčelní fasádou. Uprostřed přední strany jsme našli mělký rizalit s balkonem a nad ním štít s trojúhelníkovou atiku. V obou patrech jsme napočítali šestnáct oken a další se pak nacházely na boční krátké strany, kde jich bylo celkem dvanáct. Na zadní straně jsme pak našli dalších šest oken. Více jsme zámeckou budovu neprozkoumávali, neboť byl obklopen dalšími přistavěnými pavilony pro postižené lidičky či domovem důchodců. Po krátké obhlídce jsme se šli podívat ještě na barokní sousoší Piety s křížem z 18. století, nacházející se před průčelím zámku. Následně jsme se vrátili k našemu vozu a odjeli zpět ke zmíněnému kartuziánskému klášteru, kde jsme strávili poměrně dost času, ale o něm již pojednává jiný můj příspěvek. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis s názvem Jak jsme v Brně navštívili Královo Pole a Žabovřesky.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brno_Kralovo_Pole_-_zamek_Kocianka

Historie :

Malý empírový zámeček nechala na Kociánce postavit Marie Skrbenská z Hřiště, když koupila bývalý majetek ženského řádu sv. Augustina od brněnského měšťana Kotzia. V roce 1825 přešel zámeček do vlastnictví Josefa Schaffgotsche a Schaffgotschové, kteří jej obývali do roku 1890. Poté jej pronajali Královopolské strojírně, která objekt využila pro technické kanceláře. Zchudlí Schaffgotschové si ponechali pouze tři pokoje, do nichž umístili nábytek. Dne 8. srpna 1919 přešel objekt s rozsáhlým anglickým parkem na popud Dr. Alice Masarykové do majetku Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáčků na Moravě. Tento spolek pečoval o tělesně postižené děti a dospělé, kteří by ve svých vlastních rodinných a sociálních poměrech zůstali doživotně odkázáni na pomoc a milosrdenství jiných. V roce 1928 byl schválen rozsáhlý plán výstavby nazvaný „Maximální program k celkovému vybudování léčebných, výchovných a zaopatřovacích ústavů pro zmrzačené v Králově Poli jako celozemského střediska ústavní péče o zmrzačelé. Kolem starého zámku vzniklo postupně několik dalších pavilonů pro další pacienty a s tím se původní stavba trochu začala ztrácet v okolní výstavbě. Během druhé světové války nebyl provoz ústavu přerušen, i když léta okupace přinesla zámku pochopitelně všelijaké problémy. Později zde byl zřízen Dětský ústav pro tělesně postižené, který roku 1958 přešel do správy Ústavu sociálního zabezpečení, byl rozšířen a roku 1961 byl v jeho sousedství vybudován domov důchodců. Zámek Kociánka byl pojmenován podle místní polní tratě, která vznikla při raabizaci statků Antonínem Kotzianem z Kronfeldu. Raabizace byla reforma navržená a provedená rakouským ekonomem a dvorním radou Františkem Antonínem Raabem v některých habsburských zemích v 70. a 80. letech 18. století, tedy za panování Marie Terezie a Josefa II. Šlo o poddanskou a pozemkovou reformu, jejímž cílem bylo zefektivnit zemědělskou výrobu a zvýšit porodnost v situaci, kdy poddaní byli v důsledku třicetileté války a války o dědictví rakouské zatížení rozsáhlou robotou a stále častěji se bouřili. Ideou bylo rozdělit vrchnostenské statky na panství mezi sedláky, kteří by byli na pozemku v dědičném nájmu. Tím by odpadla robota a sedláci by místo ní odváděli vrchnosti peněžité nebo naturální dávky. Velkostatky by tak nahradilo mnoho malých statků, jejichž velikost by odpovídala zhruba potřebám jedné rodiny, proto byli tito sedláci často nazýváni familianti.

Historie čerpána z webu

https://encyklopedie.brna.cz/

Město Brno je držitelem turistické známky č.480.

https://www.turisticke-znamky.cz